DEZINSEKCE
Dezinsekce je označení pro soubor metod a prostředků určených k hubení hmyzu a dalších členovců. Zaměřuje se především na hmyz žijící v blízkosti lidí, někdy se však provádí preventivně v přírodě (např. postřik ploch po povodních k zamezení komáří epidemie). Hmyz a jiní členovci jsou významným přenašečem chorob a způsobují škodu na potravinách, surovinách, výrobcích apod.
Provádíme také likvidaci vosích a sršních hnízd.
Metody dezinsekce:
- mechanická: běžný úklid, likvidace jednotlivých kusů, mechanické lapače
- biologická: využití přirozené mezidruhové predace, navození patologických stavů způsobujících úhyn nebo nedokončení vývoje
- fyzikální: vysoká teplota obecně, sluneční záření, ionizující záření, ostatní záření, ultrazvuk, elektrický proud (pasti)
- chemická: aplikace různých druhů insekticidů
Dezinsekční zásahy
Nejčastěji hubíme tento hmyz
Štěnice domácí (Cimex lectularius), někdy nazývaná také jako štěnice postelní, je běžný parazit lidí, který se živí především lidskou krví. Její výskyt byl zaznamenán po celém světě, takže se s ní můžete setkat nejen doma, ale také v hotelu na zahraniční cestě.
Štěnice domácí je ploštice o velikosti 4 – 5 mm a řadí se do říše živočichů a kmene členovců. Štěnice se dožívá 6-12 měsíců. Štěnice mohou v dobrých podmínkách hladovět i několik měsíců a jsou proto velmi odolné. Svým vzhledem připomínají jadérko jablka. Dospělí jedinci mají plochý tvar těla světlehnědé až červenohnědé barvy. Přes den se skrývají v lidských obydlích a v noci, kdy jsou aktivní, sají na lidech krev.
Pokud se u Vás štěnice objeví, nestyďte se a kontaktujte odborníky. My Vás jich nadobro zbavíme.
Švábi jsou velmi nebezpeční, poněvadž mohou přenášet různé typy onemocnění. Šváb obecný, šváb americký, ale i rus domácí, kteří se všichni vyskytují v blízkosti člověka, patří do řádu švábů. Jejich hubení není jednoduché, jsou totiž velice odolní, proto při jejich zjištění volejte profesionály.
Švábi se mohou u nás v domácnosti objevit i přes veškeré dodržování všech hygienických návyků. Ve spoustě případů si je přineseme z dovolených nebo je koupíme spolu s potravinami nebo k nám zavítají od sousedů. U nás je nejrozšířenějším druhem rus domácí.
Jak rozpoznáte jejich nežádoucí návštěvu u vás doma? Jejich trus je nenápadný, vypadá jako drobná tmavá nečistota. Při větším množství švábů je můžete i cítit, pach připomíná mandle. V takovém případě je však zamoření alarmující a je třeba ho bezodkladně řešit. Švábi se skrývají ve skulinách, v rozvodech, za nábytkem atp.
Nejčastěji je naleznete v blízkosti zdroje potravin, které znehodnotí svým trusem. I švábi bohužel přenáší nemoci, proto je nutné odstranit veškeré potraviny, se kterými šváb přišel do styku. Kromě toho je švábí trus silným alergenem. Velkou nevýhodou při snaze zbavit se tohoto nežádoucího hmyzu je jeho schopnost vydržet bez jídla až několik týdnů. A v případě nouze šváb nepohrdne ani tapetou či omítkou.
Rus domácí (Blattella germanica) je hmyz patřící do řádu švábů (Blattodea). Je stejně jako šváb obecný nebo šváb americký tzv. synantropním hmyzem, který žije výhradně v blízkosti člověka. Původně pochází z tropů respektive ze subtropů odkud byl zavlečen do celého světa.
Rus domácí je brouk patřící do řádu švábů, který žije převážně v blízkosti člověka. Rád se schovává do elektronických přístrojů. Škodí také potravinám a jejich obalům. Narozdíl od švába obecného se vyskytuje i ve vyšších patrech, jelikož umí zdatně šplhat. Rus domácí může být přenašečem řady nemocí, např. žloutenky typu A či salmonelózy.
Vzhled a charakteristika rusa domácího:
- dospělec dorůstá do délky 13-16 mm a má podlouhlé, ploché tělo
- jsou světle hnědé barvy, samičky jsou o něco tmavší než samci
- na předním článku těla vykazují dva černé pruhy
- mají pár křídel, nejsou však schopni letu
- jsou velmi rychlými běžci a dokážou vyvinout rychlosti až 30 cm za vteřinu
- jedná se o všežravce a vyskytuje se ve vlhkých, tmavých a teplých místech a jsou aktivní v noci
- rus domácí se rozmnožuje velmi rychle a po celý rok
- u samiček po páření v genitální komoře vzniká tzv. ootéka – ochranný obal pro vajíčka. Ootéka je velká 6-9 mm a obsahuje kolem 30 vajíček a samice ji odkládá těsně před líhnutím nymf
- vylíhnuté nymfy jsou tmavě hnědé, svlékají se 5-7 krát a celý vývoj v dospělce trvá zhruba 40 dnů
Rozdíl mezi rusem domácím a švábem obecným:
- rus domácí je ve srovnání se švábem obecným podstatně menší
- tělo rusa je podlouhlé a štíhlé, tělo švába domácího oválné a mohutnější
- rus domácí je světle hnědý nebo žlutohnědý s průhledným tělem, kdežto šváb obecný je černý a neprůhledný
- šváb obecný se pohybuje rychleji než rus domácí
- rus domácí se vyskytuje i ve vyšších patrech, šváb obecný špatně šplhá, tudíž se vyskytuje spíše v přízemních prostorách
- rozlišení ooték a různých stádií nymf je pro laika velmi těžké a je zde potřeba konzultovat odborníka
- rus domácí upřednostňuje teplá místa, kdežto šváb obecný přežívá i v chladnějších podmínkách
Jaké nemoci přenáší rus domácí?
Pokud je výskyt rusů doprovázen nepříjemným nasládlým zápachem, je to známkou přemnožení hmyzu. Stejně jako šváb obecný může být i rus domácí přenašečem řady velmi závažných nemocí. Zárodky patogenů můžou na těle rusů přežít až 3 dny a většinou přijde k přenosu nemocí kontaminovanými potravinami nebo trusem:
- žloutenka typu A – virová infekce jater, která se projevuje nevolností, nechutenstvím, bolestmi břicha, moč bývá velmi tmavá a stolice naopak velmi světlá
- břišní tyfus – přenášený stravou nebo kontaminovanou vodou
- Antrax, uhlák nebo sněť slezinná – bakteriální onemocnění a projevuje se dle vstupu onemocnění na kůži, plicích nebo ve střevech
- salmonelóza – je průjmové bakteriální onemocnění a propuká nejčastěji po konzumaci kontaminovaných potravin či vody
- úplavice (dyzenterie) – akutní infekční onemocnění trávicího ústrojí
- tuberkulóza – bakteriální onemocnění poškozující plíce
- poliomyelitida neboli dětská obrna – virové infekční onemocnění, které může vyústit až v neschopnosti pohybu
- paraztické červy
- různé lehčí žaludeční a střevní potíže
- alergie (vyvolané zejména trusem hmyzu)
Kde se rus domácí vyskytuje?
Rus domácí vyhledává vlhká, tmavá a teplá místa. Vyskytuje se zejména v restauracích, pekárnách, potravinářských provozovnách, plaveckých stadionech, nemocnicích, ale také v soukromých domácnostech. Čím je prostředí teplejší, tím je riziko přemnožení větší. V zásadě platí, že čím jsou hygienické podmínky lepší, tím je riziko přemnožení rusů nižší a hubení snazší. Výskyt rusů poznáte podle těchto známek:
- v nymfální fázi se rus domácí několikrát svléká. Zbytky těchto svlečků mohou pak zůstat v blízkosti úkrytů
- výskyt trusu, který připomíná rozemletou kávu ve formě tmavých zvýšených teček a šmouh
- nasládlý zápach, který již naznačuje přemnožení hmyzu
poškození potravin, obalů potravin, poškození různých elektronických přístrojů, do kterých se rus rád schovává
Rus domácí je jako všichni zástupci rodu švábů velmi odolný a pokud se ve vašem okolí vyskytne je potřeba začít s jeho likvidací co nejrychleji.
Moli (rod Tineola) jsou textilní škůdci z řádu motýlů (Lepidoptera) a čeledi molovitých (Tineidae). Vyskytují se téměř po celém světě a způsobují škody na přírodních textiliích, na vlněných výrobcích, kožešinách, kožených výrobcích, kobercích, peří a čalouněném nábytku. Škodí jak v domácnostech, tak v textilním průmyslu a skladech.
Mezi moly, kteří napadají textil, peří, vlnu, kožešiny či vazby knih, řadíme mola šatního, kožešinového a makadlovku semennou. Existuje i tzv. potravinový mol, v tomto případě se jedná ale o zavíječe. Škody, které mohou moli napáchat, se projevují zejména na vlhkých či živočišných materiálech. Abyste předešli možnému výskytu šatních molů, uchovávejte svoje šaty čisté a nejlépe v neprodyšných obalech. Vlhké prostředí je totiž ideální pro tyhle škůdce.
Všechny druhy jmenovaných molů přitahují materiály živočišného původu, neboť právě v nich je obsažen keratin, který larvy pro svůj další vývoj potřebují. Oblíbené jsou proto textilie z pravé vlny, hedvábí, pravá kůže, pravé kožešiny a peří. Vlákna z těchto materiálů slouží nejen jako potrava, ale také k tvorbě kokonů larev. Larvy se většinou syntetických látek nedotknou.
Jak poznat výskyt molů:
Pokud uvidíte kolem skříně poletovat drobného motýlka, který se podobá výše jmenovaným jedincům, měli byste okamžitě zkontrolovat obsah vaši skříně. A to především všechny oděvy z vlny a přírodních materiálů. Hlavními znaky přítomnosti molů jsou:
- drobné dírky v látce
- poletující dospělci molů
- pavučinky ve formě jemných nitek, jemné pavučinové tunely, které jsou nalepené na povrchu látek, zbytky kokonů
Zavíječi (Ephestia) jsou hmyz z řádu motýlů (Lepidoptera) a z čeledi zavíječovitých (Pyralidae). Jedná se o potravinového a skladištního škůdce, který se vyskytuje po celém světě. Vyskytují se jak v domácnostech, tak v potravinářském průmyslu a potravinářských skladech.
Zavíječ, nesprávně označován jako potravinový mol, se často objevuje ve spíži či skříňkách s potravinami. Mezi nejčastější druhy u nás patří zavíječ moučný, paprikový, skladištní a čokoládový, též datlový. Především tito zavíječi páchají škody na obilovinách a jejich výrobcích, ořechách, luštěninách, sušeném ovoci, čokoládě, semenech olejnin apod. Můžete narazit i na zavíječe zimostrázového, jedná se ale o rostlinného škůdce. Zásadní prevence proti zavíječům je hygiena a uchovávání potravin v uzavíratelných nádobách.
Typickou známkou přítomnosti zavíječů jsou:
- jemné pavučinky, které produkují larvy při pojídání potravin
- kukly – nachází se většinou mimo substrát, v rozích skříněk, v záhybech obalů apod.
- larvy – mohou se pohybovat i volně v prostoru
- poletující dospělci – již nepřijímají potravu
Základním pravidlem pro prevenci je hygiena a čistota. Rizikové potraviny by měly být vždy důkladně uzavřené v plastových, nebo skleněných vodotěsných nádobách. Zavíječi se dokáži dostat přes běžný obalový materiál a tudíž byste již při zakoupení potravin měli dbát na výskyt pavučinek, larv či kukel. Pokud přijde k zamoření zavíječem je potřeba veškeré zasažené potraviny ihned zlikvidovat, neboť se v nich nachází jak vajíčka tak trus zavíječů. Zavíječi nepřenáší žádné nemoci, mohou však u některých osob vyvolat alergie.
Potemníci jsou brouci z čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae). Vyskytují se téměř po celém světě. Jedná se o robustního středně velkého brouka s proměnou dokonalou.
Potemník moučný, potemník skladištní či potemník hnědý a stájový jsou nejčastějšími zástupci potemníků u nás. Jde o škůdce, kteří znehodnocují potraviny svými výkaly. Potemník moučný může být i hostitelem tasemnice dětské nebo tasemnice krysí. Také potemník skladištní je velice nežádoucí, neboť svými vyprodukovanými chinony může vyvolat karcinogenní účinky.
Potemník moučný (Tenebrio molitor) je 10-18 mm dlouhý brouk černé barvy, jehož larvě se říká moučný červ. Dospělci jsou schopni létat a jsou aktivní v noci. Larvy jsou zhruba 2,5-4 cm dlouhé a zlatohnědé barvy s tmavými kroužky kolem těla. Larvy potemníka moučného slouží jako krmivo pro hmyzožravé plazy chované doma. V roce 2018 dokonce Evropská agentura pro bezpečnost potravin schválila prodej a přípravu larev potemníka moučného, jako potravinu určenou ke konzumaci. Pokud se však potemník moučný nebo jeho larvy vyskytnou v našich zásobách potravin, rozhodně není určen ke konzumaci.
Rušník nebo také Kožešinožrout, Kožojed.
Rušník krtičníkový upřednostňuje suché podmínky. Dospělci přilétají ke světlu.
Larvy působí škody.
Škody na vlněných kobercích, šatech a vycpaných zvířatech.
Rušník:
- Proměna dokonalá
- Za optimálních podmínek a ž 3 generace za rok.
- Délka těla brouků je 2-3 mm (a,b), 4-5 mm (c), 6-10 mm (d).
- Samice klade vajíčka v blízkosti produktů živočišného původu (viz. potrava).
- Od vajíčka po dospělce 3-12 měsíců.
- Potrava: Larvy: vlna, kožešiny a další produkty živočišného původu. Dospělci: nektar a pyl rostlin.
- Nakrmené larvy mohou dlouho hladovět.
Škvor (Dermaptera) patří ke křídlatému hmyzu (Pterygota) a na celém světě existuje přes 1500 různých druhů. Většina z nich žije v tropických oblastech, pouze zhruba 30 druhů žije na území Evropy. V České republice se nejhojněji vyskytuje škvor obecný (Forficula auricularia).
Každý jsme jistě slyšeli o ušákovi, tj. škvorovi. To, co ale už málokdo ví je to, že může být užitečným hmyzem na naší zahrádce. Každopádně se nenechte zmást, i on pro nás může být menším škůdcem. Mezi nejhojnějšího škvora na našem území řadíme škvora obecného. Jestliže se tento škvor přemnoží, může napadat ovoce s měkkou slupkou, jako jsou např. třešně či bobule vinné révy.
Škvor, pokud se nepřemnoží, rozhodně patří spíše k užitečnému hmyzu. S velkou chutí a oblibou na našich zahrádkách totiž požírá například mšici, vajíčka obaleče jablečného nebo předivek. V neoblibě jsou především z toho důvodu, že zároveň nepohrdnou sladkým ovocem, mladou zeleninou a květy. Ovoce jako například jablka nebo hrušky však požírají jen tehdy, pokud je jejich slupka již předem poškozená nebo nahnilá. Proto je jejich výskyt pro běžného zahrádkáře spíše užitečný. Problematický je jejich výskyt pro ovocnářství a vinařství. Během extrémně suchých a teplých měsíců se škvor dokáže přemnožit a může tak napadat ovoce s měkkou slupkou jako jsou třešně, broskve, meruňky, švestky a bobule révy vinné.
Blecha (Siphonaptera) je malý ektoparazit, což znamená, že se jedná o cizopasníka žijícího na povrchu těla hostitele.
To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou… Není to pravda. Blechám chutná kdejaká krev, navíc jich žije jen v Česku kolem devadesáti druhů.
Blechy mohou přenášet choroboplodné zárodky a sání krve vyvolává podráždění a svědění pokožky.
Blechy jsou jedny z nejodolnějších parazitů. Nejčastěji si je spojujeme s kočkami a psy, ale blecha slepičí se velmi často objevuje u drůbeže. Ráda se přesidluje a může se objevit i u lidí. Velmi důležitá je nejen prevence proti blechám, ale i důsledné zneškodnění samotných vajíček.
Dospělci blech vydrží bez potravy až dva týdny.
Následně se krmí agresivněji. Blecha naklade až 50 vajíček za den.
Blechy dokážou skočit opravdu daleko, zvládnou vzdálenost 150krát větší, než je délka jejich těl. Pro představu – je to jako by člověk o výšce 180 centimetrů skočil 270 metrů…
Nejrozšířenějším druhem klíštěte (Ixodida) ve střední Evropě je klíště obecné (Ixodes ricinus) a patří do řádu roztočů. Jedná se o ektoparazita, který se živí krví jiných živočichů, tedy i člověka. Tělo klíštěte se skládá ze dvou částí – kulatého těla (idiosoma) a malé hlavy (gnathosoma neboli capitulum) na které je umístěno i ústní ústrojí (hypostom) klíštěte. Vývojový cyklus klíštěte trvá 1-3 roky.
Klíště obecné patří mezi nejrozšířenější klíště u nás a jedná se o velice odolného ektoparazita. Může přenášet mnoho velmi nebezpečných onemocnění, například klíšťovou encefalitidu. Klíště máme všichni spojené především s létem, ovšem může se objevit i v zimě. Ohrožuje hlavně naše domácí mazlíčky, ale i nás lidi. Je proto důležité mít při pobytu v přírodě pevnou obuv, dlouhé nohavice, rukávy a použít repelentní přípravky.
Vývojová stádia klíštěte obecného:
- samice klíštěte saje zhruba týden krev svého hostitele (zvětší se přitom zhruba na 1,5 cm a váha plně nasátého klíštěte může být až 200x větší než hladového klíštěte) a po páření naklade stovky až tisíce vajíček do země
- z vajíček se vylíhnou šestinohé larvy (bílé barvy a o velikosti zhruba 0,5 mm), které již potřebují sát krev a jako první hostitel zde většinou slouží malí hlodavci, poté se svlékají na zemi a přechází do dalšího stádia
- nymfa (průhledná až bílá a o velikosti 1-2 mm) má již 8 noh a potřebuje opět k proměně do dalšího stádia krev hostitele, kterým je většinou hlodavec či pták, poté se proměňuje do své finální podoby
- dospělec klíštěte obecného (je šedý až zrzavě hnědý a o velikosti 2-4 mm) saje krev již na větších obratlovcích jako jsou divoká zvěř, domácí zvířata či člověk.
Zajímavosti o klíštěti obecném:
- V různých fázích vývoje vydrží klíště obecné velmi dlouho bez další potravy. Při podmínkách v laboratoři vydržela klíšťata, která byla předtím plně nasátá až 10 let bez potravy. Ve volné přírodě žijí zhruba 3-5 let.
- Samci klíšťat umírají po páření, samičky umírají po nakladení vajíček
- při hledání potravy slouží klíšťatům tzv. Hallerův orgán, který slouží jako chemoreceptor a je schopen rozpoznat látky vylučované živočichy jako je amoniak, oxid uhličitý nebo kyselina mléčná
- klíšťata nepadají ze stromu, jak se často tvrdí, ale na svoji oběť čekají na stéblech trávy, na keřích či kmenech stromů
- klíšťata jsou schopna přežít celý program v automatické pračce při 40 °C
- klíšťata přežijí až 3 týdny pod vodou, proto klíšťata nikdy nesplachujte do toalety nebo umyvadla
- klíšťata přežijí až 12 hodin při teplotách pod -10 °C
- vedle komárů jsou klíšťata největší přenašeči nemocí, v Evropě mají v tomto ohledu dokonce prvenství
- v některých regionech je více než 50 % klíšťat infikováno boreliemi
- klíšťata upřednostňují vlhké prostředí
- klíšťata přezimují v myších norách, kde jsou schopny přežít i teploty kolem -15 °C
- klíšťata mohou být aktivní již při 5 °C, takže se mohou vyskytnout i na podzim či v zimě
- celosvětově existuje víc než 900 druhů klíšťat
Nemoci přenášené klíšťaty a ochrana proti klíšťatům:
Klíště obecné může přenášet velmi nebezpečná onemocnění jako je lymeská nebo také lymská borelióza, klíšťová encefalitida (klíšťový zánět mozku) či ehrlichiózu (v Evropě jsou dosud lidská onemocnění spíše vzácná). Zatímco proti klíšťové encefalitidě existuje účinná vakcína, borelióza může znamenat velmi závažné onemocnění a je proto potřeba se proti klíšťatům dostatečně chránit. Při pobytu v přírodě je radno nosit pevnou obuv a dlouhé nohavice a rukávy a použít repelentní přípravky. Klíšťata nikdy nepotírejte alkoholem či olejem. Doporučuje se klíště odstranit speciální kartičkou, která je k zakoupení v lékárně nebo pinzetou. Klíště uchopíme pevně co nejblíže u kůže a vytrhneme. Ranku poté pečlivě vydezinfikujeme.
Kontaktujte nás, pokud chcete ošetřit vaše domácí travní plochy na zahradách či okolo domu, sportoviště nebo dětská hřiště.
Vosy zahrnují následující druhy:
- Vosa obecná
- Vosa útočná
- Sršeň obecná
Dělnice jednotlivých druhů vos jsou obtížně rozlišitelné, sršeň je největším druhem v Evropě. Patří mezi sociální druhy hmyzu, plně vyvinutá kolonie vos obsahuje 5000 a více jedinců. Ve stadiu vajíčka je vosa 7-10 dní, ve stadiu larvy 1-2 týdny (bílé, beznohé), zakuklená je pak 1-2 týdny. Dospělec má charakteristické příčné žluté pruhy s černými pruhy na zadečku. Královny obou druhů vos měří 20 mm, sršni 25-35 mm a 17-24 mm, samci (trubci) obou druhů vos 15 mm. Charakteristický je tzv. vosí pas – přechod hrudi a zadečku. Vývoj od vajíčka po dospělce 3-5 týdnů. Maximální délka života dospělce je kolem 1 roku.
Vosa a sršeň obecná jsou nepříjemně bzučícím hmyzem, který nás může poranit svým žihadlem. Rozlišujeme dva druhy vos, a to vosu obecnou a útočnou. Je však obtížné je od sebe rozeznat. Jisté ale je, že vosy i sršni se živí proteiny a cukry obsahující minerály.
Během likvidace sršňů nebo vos buďte velice obezřetní.
Prevence
Umístěte sítě do oken a dveří, jemnou síťovinu použijte k zakrytí ventilačních otvorů.
Uzavřete odpadkové kontejnery po použití.
Zamezte přístupu vos k atraktivní potravě.
Komárovití (Culicidae), jejíž zástupci jsou označováni jako komáři, patří do čeledi dvoukřídlého hmyzu. Celosvětově existuje více než 3600 různých druhů. V Evropě najdeme kolem 104 druhů. Na území České republiky žije až 50 druhů komárů. Pomocí zvláštního ústního ústrojí neboli sosáku, mohou samičky komárů probodnout kůži svého hostitele a sát krev. Proteiny (především hemoglobin a albumin) a železo, které samičky přijímají skrze nasátou krev, jsou podstatné pro tvorbu vajíček. Samci na rozdíl od samiček nesají krev a živí se výhradně nektary květů.
Komáři patří k nejotravnějšímu hmyzu. Potýkáme se s nimi na našem území z pravidla od jara až do zimy. Nejenom, že komár bzučí a saje nám krev, ale může na nás přenést různé nemoci jakkoliv závažné.
Všichni komáři prochází čtyřmi stádii proměny: vajíčko, larva, kukla a dospělec. Samička naklade dle druhu 50-300 vajíček.
Nejrozšířenější druhy komára na území České republiky:
- komár písklavý
- komár obtížný
- komár záplavový
Délka života komára závisí na více faktorech, jako je jeho životní prostředí a okolní teplota. V průměru však komáři žijí 4-6 týdnů. Život samců je kratší a trvá zhruba jen 10 dnů.
Aktivita komárů se liší druh o druhu. Většina je však aktivní hlavně v noci a nad ránem. Přes den jsou schovaní v různých skulinách. Většina druhů komárů se totiž vyhýbá přímému slunečnímu záření, aby nedošlo k dehydrataci těla.
Pokud se komáří přemnoží dojde k agresivním útokům velkého množství komárů naráz, což může v některých lokalitách vést k obtížné situaci, kterou je třeba řešit. Líhniště komárů ošetřujeme speciálními chemickými látkami, které jsou však neškodné pro okolí.
Při bodnutí ze sebe komár vylučuje sliny, které zabraňují srážlivosti krve. Zároveň s nimi však může přenést jak na zvíře, tak na člověka řadu nemocí (viry, bakterie nebo jedno– či mnohobuněční parazité).
Moucha domácí (Musca domestica) je nejhojnější druh mouchy. Pro člověka jsou spíše dotěrným hmyzem, ale málokdo ví, že moucha může přenášet řadu patogenů i choroboplodných zárodků. Tím kontaminují naše potraviny. Základním krokem proti mouchám jsou sítě v oknech či balkonových dveřích. Mimo jiné je důležitá hygiena a uchovávání potravin v pevných nádobách.
Dožívá se věku zhruba 30 dnů. Samička klade snůšky se zhruba 150 vajíčky a může za svůj život naklást až 600 vajíček. Samička klade snůšky do rozkládajícího se organického materiálu jako jsou exkrementy, mršiny, odpadky, kompost či potraviny. Slouží pak jako potrava pro larvy mouchy.
Moucha domácí rozhodně není vybíravá co se její stravy týče. Dospělci mouchy domácí se živí převážně tekutinami s obsahem cukru. Bílkoviny potřebují pouze k produkci vajíček.
Je moucha domácí nebezpečná pro člověka?
Díky zálibě pro rozkládající se živočišné látky a exkrementy může moucha domácí na svých končetinách a křídlech přenášet řadu velmi závažných patogenů. Vědci dokonce zjistili, že může přenášet přes 300 různých choroboplodných zárodků. Mezi ty nejzávažnější patří:
- Escherichia coli – jsou dva druhy patogenních kmenů. Jeden způsobuje především záněty močových cest, druhý vyvolává infekce, které jsou doprovázeny průjmy
- břišní tyfus – horečnaté střevní onemocnění
- salmonelóza – je průjmové bakteriální onemocnění a propuká nejčastěji po konzumaci kontaminovaných potravin
- úplavice (dyzenterie) – infekční onemocnění vyvolávající průjmy
- cholera – velmi nebezpečné průjmové onemocnění
- vajíčka různých parazitických červů
Octomilka (Drosophila) neboli lidově také nazývaná vinná, octová, ovocná či banánová muška, patří do rodu much (Brachycera) a do řádu dvoukřídlého hmyzu. Jedná se o velmi malé mušky, které měří 1-6 mm, nejčastěji však dorůstají do velikosti 2 mm. Jak už její název napovídá, má velkou oblibu pro přezrálé a hnijící ovoce, z jejichž kvasících látek se živí. Rovněž ji přitahují zbytky tekutin ponechané v otevřených lahvích. Na celém světě se vyskytuje kolem 2000 druhů. Nejznámějším zastupitelem z čeledi octomilek je octomilka obecná (Drosophila melanogaster), která se proslavila ve 20. století jako standardní výzkumný objekt v genetice.
Octomilka nepředstavuje pro člověka žádné zdravotní riziko. Jedná se však o velmi otravného společníka v našich domácnostech. Díky jejímu výskytu se plíseň na ovoci roznáší mnohem rychleji a tudíž dochází k rychlejšímu kvašení a ovoce se rychleji kazí. Jen se trochu oteplí, už se v blízkosti ovocných košíků či sladkých nápojů objevují známé vinné mušky v hojném počtu. Je několik snadných rad, jak bojovat s octomilky.
- nenechávejte zbytky ovoce volně ležet a pravidelně vynášejte odpadkové koše
- pracovní kuchyňské plochy důkladně očistěte saponátem, aby na nich nebyly zbytky potravin
- čerstvé ovoce a zeleninu omyjte v octové vodě, tím zlikvidujete již možné neviditelné larvy octomilek a zabráníte dalšímu množení a výskytu těchto mušek
- některé esenciální oleje mohou rovněž octomilku odpudit, jako je například eukalyptus, citronová tráva nebo máta
Octomilka nepředstavuje problém pouze v našich domácnostech, kde působí škody na našich potravinách, je také značným problémem pro potravinový průmysl a potravinové sklady.
Ovádovití (Tabanidae) je čeleď dvoukřídlého hmyzu, který je rozšířen téměř po celém světě.
Zajisté jste se již někdy setkali s ovádem, lidově řečeno s hovadem. Ovádi jsou rychlí a obratní letci, které nelze snadno zahnat. Ovád hovězí nebo ovád velký útočí zejména na skot či koně. Může však napadnout i jiné savce anebo například nás lidi. Všichni jistě víme, jak bodnutí hovada bolí a rychle otíká. Navíc u tohoto hmyzu hrozí přenos onemocnění, a proto nepodceňujte ochranu před těmito škůdci.
Různé poddruhy ovádovitých se liší hlavně ve velikosti, zbarvení a kresbě těla a křídel. Ovád bzučivý je nejhojnějším druhem v České republice a společně s Bzikavkou dešťovou dosahují velikosti zhruba 1-1,5 cm. Vedle nich například Ovád hovězí dorůstá do délky až 2,5 cm. Všichni ovádovití jsou velmi dobrými a hbitými letci. Mají velké složené oči. Samci postrádají bodavé ústrojí, neboť se živí nektarem a pylem rostlin. Ovádovití se vyskytují v různých biotopech. Nalezneme je především na vlhkých loukách, pastvinách a u lesů, kolem rybníků a jezer. Doba a místo páření se liší podle druhu. U většiny druhů potřebují samičky k rozmnožování krev. Vajíčka jsou kladena převážně na vlhká místa – na listy rostlin nebo v blízkosti vod. Larvy, které jsou predátory, poté spadnou do vlhké půdy jako je bahno na okraji vod. Larvální stádium trvá nejdéle a to 1-2 roky. Dospělci poté žijí jen několik dní.
Bodnutí ovádem je bolestivou záležitostí. V nejlepším případě dojde u člověka a zvířete pouze k lokálním otokům a zarudnutí kůže. Výjimečně může u člověka dojít i k těžkým alergickým reakcím, vedoucím až k anafylaktickému šoku. Napadená zvířata mohou zároveň ztratit velké množství krve, což může být zejména u dobytku i fatální. Ovádi však mohou být i přenašeči různých závažných patogenů a to jak pro zvíře tak člověka:
- tularémie (neboli zaječí nemoc)
- infekční anémie koní
- různí prvoci a parazitní červi
- antrax, uhlák nebo sněť slezinná
Kousnutí či bodnutí ovádem, či lidově řečeno hovadem, je velmi bolestivé. Hmyz totiž svým ústním ústrojím kůži rozřeže. Do místa vpichu pak vypouští látku proti srážení krve. Rána tak může ještě chvíli po bodnutí krvácet. Ovád upřednostňuje méně ochlupená místa na těle a nechá se jen velmi těžko setřást. Místo vpichu může otéct a svědí. Navíc se většinou objeví zarudlý flek s nepravidelným okrajem.
Rány po bodnutí hmyzem neškrábejte, neboť může dojít k infekci. Infekce se pak léčí buď lokálně nebo při závažnějším průběhu antibiotiky.
Rybenka (Lepisma) je rod bezkřídlého hmyzu. Rybenka je velmi odolný hmyz, který se šíří pomocí zboží nebo materiálu. Větší množství rybenek může zapříčinit škodu na papíru, tapetách a knihách. Mezi nejzákladnější prevenci proti rybenkám patří udržování co nejnižší vlhkosti v domě. Pokud samotná prevence není dostačující, je nutné užít specifických přípravků proti rybenkám.
Jedná se o hmyz s podlouhlým tělem, který je posetý stříbrnými šupinkami. Tento hmyz se odjakživa vyskytuje v lidských obydlích a domnívá se, že existuje již více než 300 milionů let. Rybenky se vyhýbají světlu a latinský přívlastek “saccharina” prozrazuje jejich zálibu pro sacharidy, tedy cukry ale také škrob. Dlouhá přední tykadla a provázkovité výběžky na konci těla slouží jako smyslový orgán, který je citlivý na dotek. V ideálních podmínkách se rybenky množí nezávisle na ročním období a jedna samička za svůj život naklade až 100 vajíček. Rybenky se i v dospělosti neustále svlékají. Mohou se dožít až 8 let života.
Pro člověka rybenky nepředstavují žádné zdravotní riziko. Nepřenáší žádné patogeny, mohou však zanechat škody požerem na potravinách a materiálech z papíru. Extrémní výskyt rybenek však může naznačit problém s nadměrnou vlhkostí a plísněmi.
Jak předejít výskytu rybenek ve vaší domácnosti:
- Vlhké a teplé místnosti pravidelně větrejte, neboť chladná a suchá místa nejsou pro rybenky příliš vhodným prostředím.
- Sušte prádlo venku nebo v místnostech, které lze dobře provětrat.
- Vysávejte a vytírejte pravidelně podlahy a pracovní plochy a stoly pravidelně utírejte. Odstraníte tak možné zdroje potravin jako jsou drobky, zbytky jídla, vlasy a šupiny.
- Odizolujte trhliny a štěrbiny v koupelnách, spáry na kachličkách, tapetách atd, ve kterých se rybenky nejraději schovávají.
- Pokud se u vás vyskytne plíseň, okamžitě ji odstraňte vhodnými prostředky. Plísně jsou nejen škodlivé pro lidské zdraví, ale zamezíte tím dalšímu zdroji potravy.
Mravenec zahradní, též mravenec černý, mravenec farao, mravenec drnový či mravenec obrovský, to jsou druhy mravenců, kteří se usídlují v blízkosti člověka a škodí jeho majetku. Jedná se o všežravý hmyz, proto uchovávejte potraviny v uzavřených nádobách nebo v chladných místech. Pro celkové vyhubení mravenčí kolonie je potřeba především likvidace samotné královny a jejích larev.
V přírodě hrají mravenci beze sporu významnou a nenahraditelnou roli v udržování rovnováhy ekosystémů. Některé druhy mravenců se však mohou stát nepříjemnými škůdci. Jsou to zejména druhy, které následují člověka a usadí se v jeho blízkosti či přímo uvnitř budov. Některé z těchto druhů k nám byly zavlečeny z jiných koutů světa.
Některé se u nás vyskytující druhy mravenců jsou zavlečeny z jiných, většinou tropických oblastí. Obzvlášť tyto populace zavlečených druhů jsou hrozbou pro lokální ekosystémy a stávají se nebezpečnými škůdci jak pro jiné druhy mravenců, tak pro člověka samotného. Mezi invazivní druhy například patří:
- mravenec farao
- mravenec duch
Královny mravence faraon jsou velké 3,5 – 4,8 mm, tělo mají žlutohnědé, přičemž hlava je o něco tmavší. Dělnice jsou na rozdíl od královny sterilní. Jejich tělo je menší, přibližně 2,5 mm dlouhé. Barvu mají stejnou jako královna, přičemž zadeček mají tmavší. Délka životu královny je 12 měsíců, dělnice i samci žijí jen 20 týdnů.
Protože se jedná o tropické druhy, přežijí mravenci faraoni pouze v místnostech, které jsou celoročně vytápěny. Mohou napáchat velkou škodu ve sklenících, pekárnách ale i v domácnostech. Mimo lidská sídla dlouhodobě nepřežijí.
Svá mraveniště si mravenci faraoni zakládají na nepřístupných místech v budovách, kde je poblíž voda. Nejčastěji ve stupačkách panelových domů, ale můžeme je nacházet i v květináčích, nebo třeba v napařovací žehličce. Z mravenišť potom podnikají výpravy do celého bytu, takže kromě koupelny a kuchyně které sousedí se stupačkou můžeme faraony najít klidně i v ložnici a ostatních místnostech bytu.
Roztoč prachový se vyskytuje ve všech typech obydlí. Tento škůdce nám dokáže zapříčinit ekzém či astma, proto je velice nežádoucí v naší blízkosti. Skrývá se v prachu, matracích a textiliích.
Roztoči neboli prachovky (Dermatophagoides) patří do řádu pavoukovců. U nás se nejčastěji vyskytují tyto dva druhy – prachovka prachová a prachovka americká. Původním životním prostředím těchto roztočů byla ptačí hnízda, odkud se pak přestěhovali do lidských obydlí po celém světě. Pouhým okem je spatřit nelze, neboť měří jen 0,1-0,5 mm. Roztoč prachový má bílé ochlupené tělo. Samičky se dožívají, dle okolní teploty a vlhkosti vzduchu, 1 až 3 měsíce. Během svého života kladou zhruba 50-80 vajíček. Vývojový cyklus roztočů trvá od vajíčka po dospělce 30 až 60 dnů. Délka vývoje záleží na okolních podmínkách. Latinský název Dermatophagoides znamená „požírač kůže“. Tito roztoči se totiž živí šupinami z lidské kůže.
Roztočům se vyhnout nelze. Osidlují naše postele, sedačky, koberce a dokonce plyšáky. Jelikož se živí šupinami, které odpadávají z lidské kůže, se nejhojněji vyskytují v našich postelích. Postel je pro roztoče ideálním životním prostředím. Vyskytují se v polštářích, peřinách a matracích. Nachází zde totiž ideální teplota kolem 25 až 30 °C a vlhkost vzduchu až 80 %. Sám o sobě roztoč pro člověka nebezpečný není, jeho trus však způsobuje silné alergické reakce nebo ekzémy. Trus roztočů tak způsobuje jednu z nejčastěji se u člověka vyskytujících alergií vůbec.
Červotoč tabákový a červotoč spížní, také chlebový, jsou škůdci našich potravin. Přesněji řečeno, larvy červotočů jsou danými škůdci. Napadají zejména potraviny, které obsahují tabák či škrob. Červotoč spížní má schopnost prokousat se i plastovým či hliníkovým obalem potraviny. Jednoduchou ochranou před červotoči je skladování potravin ve vzduchotěsných dózách při teplotě méně než 15 °C.
Červotoč tabákový – larva preferuje tabákové výrobky, ale může se vyvíjet i na dalších produktech jako oříšcích, koření, rýži, sušených rybách a rybí moučce. Dospělí brouci nepřijímají potravu. Je aktivní v noci, dospělec dobře létá.
Červotoč spížní se živí pevnými produkty obsahující škrob, jako jsou sušenky, staré pečivo, rýže, těstoviny, mouka, polévkové kostky, psí suchary ale také například vazby starých knih.
Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je obávaný ektoparazit, který může zapříčinit smrt drůbeže. Čmelík je většinou v kontaktu s volně žijícími ptáky, jelikož se často vyskytuje v jejich hnízdech. Pomocí nich se často dostává do kurníků, kde parazituje na našich slepicích. Velmi výjimečně se může stát, že čmelík kuří přejde i na člověka. Buďte velmi obezřetní, jelikož tento škůdce může přenášet řadu onemocnění.
Tento malý roztoč se živí sáním krve hrabavé drůbeže a jiných i exotických ptáků. Oválné tělo dospělce je zhruba 0,5-1 mm dlouhé a bezbarvé. Je-li však nasáté krví, prosvítá červená.
Bývá přenašečem řady bakteriálních a virových onemocnění jako například salmonelóza, cholera, neštovice, ptačí borelióza nebo dokonce koňská encefalomyelitida.
Jak poznat výskyt čmelíka kuřího:
- nízká snůška vajec
- neklid drůbeže
- matné a zlámané peří
- výrazné skvrny od krve na vejcích
- úhyn mladých kuřat, holoubat nebo jiných mláďat ptáků
- velké množství roztočů způsobuje oslabení drůbeže a může vést až k jejímu úhynu
Lesák skladištní (Orayzaephilus surinamnsis L.)
Lesák obchodní (Oyrzaephilus mercator fauv.)
Lesák skladištní preferuje cereálie, lesák O. mercator preferuje produkty obsahující olej jako např. ořechy, tito brouci jsou druhotní škůdci a napadají obilí po jeho narušení primárními škůdci, jako jsou pilousi.
Škoda na napadených produktech může být vážná. Lesák skladištní je často nacházen i v domácnostech.
Pilous (Sitophilus) je hmyz, který ohrožuje obilí, těstoviny nebo luštěniny. Mezi rozšířené druhy pilouse řadíme pilouse černého a pilouse rýžového. Svá vajíčka klade pilous do zrna, kde larva vyjídá vnitřek a také se zde kuklí. To způsobuje snížení kvality, kvantity, a také ztuhlost zrna kvůli výkalům pilousů. Pokud pilous napadne obilí, stoupne jeho teplota, poněvadž výkaly pilousů fermentují, čímž vzniká oblast kondenzace vody. A již zmíněná kondenzace způsobuje klíčení zrna.
Pilousi patří k nejvýznamnějším skladištním škůdcům vůbec. Mohou napáchat obrovské škody na obilovinách, luštěninách a rýži. Vyskytují se však i v jiných potravinách jako jsou těstoviny, mouka, ořechy, sušenky, krmivo pro zvířata atd. Vajíčka pilousů se však v těchto potravinách nejsou schopna vyvíjet. Při napadení skladů pilousem, rapidně stoupne teplota a vlhkost na povrchu obilovin. Je proto nutné tyto parametry ve skladech neustále kontrolovat. Pilousi se k nám dostávají převážně dovozem. Domů si je pak již doneseme předem napadenými potravinami. Výskyt pilousů zjistíme většinou, až už se začnou líhnout dospělí brouci.
Hubení pilouse v zemědělství a skladech jsou prováděny profesionály a probíhají většinou fyzikálními a chemickými metodami
Pokud si přinesete pilouse v potravinách či surovinách z obchodu, je potřeba tyto produkty okamžitě zlikvidovat. Nehodí se již ke konzumaci, neboť jsou kontaminovány výkaly brouků a mohou obsahovat plísně a podobné škodlivé látky.
Pisivky (Psocoptera) jsou drobní škůdci, kteří znehodnocují potraviny nebo mohou poškodit knihy. Nejčastěji se v bytech a ve skladech vyskytuje pisivka bledá. Pisivky se mohou objevit i v mouce, proto ji neskladujte příliš dlouhou dobu. Jak se pisivek trvale zbavit? Jelikož mají rády vlhká a tmavá místa, udržujte v prostorách, kde uchováváte potraviny a knihy, relativní vlhkost vzduchu pod 50 %.
Jedná se o velmi malý hmyz, jehož přítomnosti si většinou všimneme, až už je přemnožený. Pisivky se v bytě či domě vyskytují nejčastěji v koupelnách, v kuchyni, na vlhkých parapetech, ve sklepě či na pokojových rostlinách. Vzhledem k tomu, že upřednostňují vlhké prostředí, ve kterém se množí i plísně, mohou být ukazatelem pro závažný problém s izolací v bytě či domě.
Pisivky se živí převážně plísněmi. Napadají také staré navlhlé knihy, herbáře nebo zoologické sbírky. V domácnosti můžeme nalézt pisivky v mouce, rýži a jiném druhu obilovin. Obzvlášť pro potravinářský průmysl, sklady s potravinami či mlýny představují velmi závažné riziko, neboť zde dokáží požerem znehodnotit a zničit velké množství zásob.
Pisivky pro člověka zpravidla nepředstavují žádné zdravotní riziko a nepřenáší žádné nemoci. Pokud se přemnoží, dokážou však vyvolat alergické reakce znečištěním potravin. Ty mohou u jedinců vyvolat podobné alergické reakce jako roztoč prachový. Proto byste potraviny, napadené pisivkami, neměli v žádném případě konzumovat a okamžitě je zlikvidovat.
Pavouci (Araneae) jsou užiteční členovci, kteří loví zejména hmyz. V domácnostech mohou být nežádoucí, zvláště pro osoby trpící arachnofobií. Kromě toho někteří pavouci, například pokoutníci, znečišťují omítky anebo nátěry. Pokud chcete předejít zvýšenému výskytu pavouků v domě, měli byste nejprve utěsnit praskliny a štěrbiny. Velice užitečnou ochranou jsou také sítě na okna a dveře.
Řád pavouků čítá zhruba 45.000 různých druhů. Jedná se o velmi rozmanitou skupinu členovců, vyskytující se téměř po celém světě a každém životním prostředí, kromě v moři a Antarktidě.
